Příznaky stresu se projevují v celém těle - jedná se o projevy vnitřní a vnější.
Fyzické příznaky stresu se někdy popisují termíny přejatých z Hookova zákona pružnosti. Tento zákon popisuje vliv zátěže na chování kovu. Zatížení kovu, se nazývá tlak a výsledná deformace je napětí. Stejné výrazy se běžně používají, i když mluvíme o pocitech člověka, na kterého jsou kladeny velké nároky.
Hookův zákon říká, že je-li napětí vyvolané určitým tlakem v mezích "pružnosti", vrátí se zatížený materiál do původního stavu poté, co na něj přestane síla působit. Pokud jsou ovšem působící síly za hranicí meze pružnosti, zůstává materiál do určité míry trvale poškozen.
Když aplikujeme uvedený zákon na chování lidí, můžeme za působící síly dosadit stres. Tělo ho dokáže tolerovat jen do určitého bodu, potom dochází k poškození. Stejně tak je možné ilustrovat i rozdílnou odolnost jednotlivých osob vůči původcům stresu. Lidé, stejně jako tělěsa, mají různé: "meze pružnosti". Fyzické příznaky stresu mají svůj původ v reakcích našich dávných předků. Ti v případě nebezpečí buď bojovali, nebo se dali na útěk. Nervový systém samovolně (podvědomě) připravuje i naše tělo na stejnou odezvu. Dnešní člověk se na střet s nebezpečím chystá stejně jako člověk pravěký. Tělo produkuje adrenalin a v rychlém sledu v něm probíhá řada fyziologických reakcí. Vlivem adrenalinu se tělo dostává do stavu nejvyšší pohotovosti.
V dnešním moderním světě se obvykle nehodí reagovat na ohrožení útěkem nebo agresí. Nespotřebovaný adrenalin se ukládá v těle a výsledkem je celá řada stresových příznaků.
Příprava na útěk či boj se odehrává zcela automaticky. Dvě složky této reakce se přesto dají ovládat - dýchání a určitá svalová činnost. Když se vědomě uvolníme, rozběhnou se klidové resp. trávicí reakce organismu. Autonomní nervový systém uvolní procesy "zmrazené" pod vlivem stresu; obnovuje se trávení, zpomalí se dech i srdeční činnost, napětí ve svalech se uvolňuje.
Pojem stresu se těžko definuje, proto je stěží uchopitelný.
Stejně jako existuje model, s jehož pomocí se dají popsat reakce organismu na působení nadměrné zátěže, známe i modelové vyjádření duševního vnímání stresu. Transakční model popisuje nerovnováhu mezi vnímaným tlakem a představou o vlastní schopnosti vypořádat se s ním. Rovnováha mezi požadavkem a našimi skutečnými schopnostmi není tak důležitá. Kritickým momentem je to, na kolik se sami cítíme.
Dlouhodobé působení stresu může vyvolat nejrznější mentální i psychické projevy. Tyto projevy či příznaky dále oslabují schopnost zvládat stres a vyrovnat se s původním problémem. Potíže nabývají na internzitě, a člověk se dostává do bludného kruku.
Jak člověk propadá stále hlouběji do pocitů negace a zoufalství, snaží se hledat cesty, které by mu pomohly stres omezit. Přitom mění svoje návyky, aby je zamaskoval. Projevy stresu v chování člověka se dají poměrně snadno rozeznat. Jsou jasným signálem, že dotyčný potřebuje pomoc. Strategie přetvářky nikdy nevede ke skutečnému vzřešení problému a brzy se změní ve stresující faktor.
Příznaky se liší podle povahy jednotlivých osob a podle toho, jakými metodami se člověk snaží skrýt svoji úzkost. následující projevy patří k nejčastějším:
Převahu nad stresem nezískáme, když si utvrdíme svoje negativní návyky,
ale když změníme pohled na situaci. Chybné úvahy často vedou ke
zkreslení skutečnosti, kterou pak nedokážeme správně posoudit. Sami
sobě i druhým zdůrazňumeme jen chyby a necháváme drobné neúspěchy, aby
se v našich myšlenkách rozrostly do ohromných rozměrů. Část řešení
spočívá v "samomluvě" neboli vnitřních úvahách, při kterých vypneme
vnitřní hlas, který kritizuje a zesílíme pozitivní hodnocení. Jedná se
například o myšlenky: v minulosti jsem podobnou obtížnou situaci
vyřešil, proto se s ní dokážu vypořádat i dnes. Zdravá může být i změna
životního stylu - například pravidelná rozcvička, vyvážená strava a
omezení nebo vyškrtnutí konzumace alkoholu a tabáku ze svých návyků.